# # Subject: o restauraci Konírna ve Vrchlabí Prosím rozešlete dál jako
# # varování!!!
# # Varování všem návštěvníkům Vrchlabí…
# # Jnomu pánovi jsem slíbil, že o něm napíšu.
# # Smál se mi do očí a asi mi nevěřil. No, chleba sice levnější
# # nebude, ale já svůj slib plním…Nedávno jsem s rodinkou navštívil město
# # Vrchlabí. V Krkonošském muzeu se nám celkem líbilo, audiovizuální
program o
# # Krkonoších byl zajímavý a dojmy veskrze pozitivní. Všechno dobré však
jednou
# # končí…
# # Dostali jsme hlad. Jedna z průvodkyň muzea nás nasměrovala do
# # Zámecké ulice č.2, kde se nachází restaurace -,,Zámecká konírna“.
# # Chyba!!! Prý tam nevaří snad zle, ale někdy to tam prý ,,trochu“ déle
# # trvá… No, říkal jsem si, že už jsem v životě čekal na ledacos, tak
# # nějakou tu „chvilku“ na kus žvance ještě vydržím.
# # No jo, ale ona je chvilka a chvilka..
# # Je 13.40 h a my usedáme ke stolu na předzahrádce restaurace
# # Zámecká konírna Je 13.45 h a pán sedící o jeden stůl za námi odmítá
platit
# # za přílohu na svém talíři. Má květák ala mozeček s vařenými brambory.
Právě
# # brambory se prý nedají jíst, jsou prý studené a uvařené nejméně před
dvěma
# # dny…Brambory jsem nechutnal a pomyslel jsem si, že je třeba pán trochu
# # rozmazlený.
# # Asi nebyl… Je 13.50 h a konečně k nám přichází servírka.
# # Objednávám si pivo, žena malé pivo a pro naše dítě džus.
# # Přijímáme jídelní lístky. Je 14 05 h a dostáváme své pití a objednáváme
si
# # jídlo. Pro dítě, hotovku“ hovězí na česneku s bramborovým knedlíkem a
# # špenátem. My se
# # ženou si objednáváme ,,minutky“. Zapamatujte si prosím čas objednávky
# # jídla… Je 15. 10 h a já chápu, že něco není v pořádku. Náš potomek už
# # skučí hlady. Jeho ,,hotovka“ ještě nejspíš běhá v plné síle života někde
na
# # pastvě a špenát roste vesele na poli. K vedlejšímu stolu přichází
servírka a
# # mně dochází trpělivost.
# # ,,Slečno, umíte utíkat?“ ,,Proč?!“ udivený pohled servírky.
# # ,,Proč? Protože je to právě 65 minut, co jsme si objednali
# # jídlo. Pro mé dítě dokonce ,,hotovku“ z denního menu. To proto,
# # protože má z nás největší hlad. Jestli tady naše jídlo nebude do pěti
minut,
# # tak odcházíme a to pití budeme brát jako pozornost vašeho podniku a
odškodné
# # za to, že jsme u vás ztratili zbytečně víc než hodinu života. Můžete si
# # potom za námi s účtem běžet. Proto se ptám, jestli umíte
utíkat…“Neřekla
# # ani ,,popel“ a zmizela uvnitř restaurace.
# # Během minuty se na zahrádku vyřítil nějaký muž. Měl na sobě
# # oranžovou košili, postavu a výraz hodně nasraného tanku a prořítil se
# # zahrádkou až k jejímu poslednímu stolu. Později jsem podle toho, jak ho
# # jedna ze servírek oslovila zjistil, že se jmenuje Zeman.
# # Věděl jsem přesně, že ,,jde“ po mně a jen jsem s pobavením
# # sledoval, co se bude dít. Pán sedící u stolu, u kterého se pan Zeman
# # zastavil ukázal rukou směrem k nám a řekl -,,…to támhle pán si
# # stěžoval…“. Pan Zeman zařadil zpátečku, přidal plyn a přidusal k
našemu
# # stolu. ,,Panééé“, zaburácel na mě ze své široké výšky v domnění, že si
před
# # jeho váhou přicvrknu do gatí.
# # ,,Co si to tady U NÁS dovolujete?! My jme pane solidní podnik a
# # dneska tady máme mimořádnou situaci! Máme plno a hosti všechno snědli!
# # Musíte čekat a ne že tady budete sprostej!“
# # ,,Kde?“, zeptal jsem se ho klidně a nějak jsem ho asi svou
# # otázkou vykolejil. ,,Hýk. Co jako – KDE???“
# # ,,Ptám se, kde máte tu ,,mimořádnou situaci“? Kde máte ty
# # hosty, co vás vyjedli? Jsme tady víc než hodinu a za celou dobu jsem
# # napočítal přesně patnáct hostů, včetně třech dětí.“
# # Na to pán, který vystupoval v pozici autority podniku odpovědět
# # nedokázal. Místo toho začal zase vyprávět cosi o ,, solidnosti“ jeho
# # podniku a o mém sprosťáctví. Tak jsem ho ubezpečil, že jsem dosud neřekl
# # jediné sprosté slovo. ,,No to je jedno!“ zaburácel pan Zeman.
# # ,,Vy si tady nemáte co stěžovat a koukejte sedět a čekat jako
# # všichni ostatní…!“ Tak to byla ta poslední kapka, kterou jsem
potřeboval.
# # Zvedl jsem se, vzal jsem do ruky baťůžek a zavelel jsem rodině odchod.
# # Nestačil jsem udělat ani dva kroky od stolu a pán chytil můj batůžek.
# # ,,Zaplaťte pití panéé!“ vypískl.
# # ,,Zaplatím servírce, s váma už se bavit nebudu vy ,,solidní
# # podniku“. A okamžitě pusťte můj batoh!“ ,,Nepustím, zaplaťte!“
# # ,,Řekl jsem, že to pití zaplatím, ale okamžitě pusťte ten
# # batoh!“ V té chvíli k nám přišel nějaký chlápek, co celé dění sledoval
# # z ulice, hned vedle zahrádky. ,,Když jsem tady byl minule pane vedoucí,
tak
# # jsem musel čekat dvacet pět minut jen na to, než si mě někdo všimne a
# # přinese mně jídelní lístek!“ Od vedlejšího stolu se ozval další pán -,,
Ten
# # pán ( má pravdu! Sedí tady už opravdu celou věčnost a jídlo nikde!“
# # Pan Zeman však můj batoh nepustil. Začínal jsem toho mít akorát
# # tak dost. Moje žena, která mě zná a ví, že hladovej a nasranej Kroupa je
# # ďábelská kombinace, pomalu odsunula naše dítě stranou dění. Sama se
# # připravila bokem, aby mohla zachytit batoh, o kterém byla přesvědčená,
že v
# # příštích vteřinách poletí
# # přesně na druhou stranu, než poletí pan ,,vedoucí“.
# # Skutečně jsem složil prsty pravé ruky tak, abych měl zpevněnou
# # malíkovou hranu a napřáhl jsem se. Víc nebylo naštěstí třeba a pan Zeman
asi
# # pochopil, že myslím vážně, že nemá sahat na můj majetek a to tím spíš,
když
# # jsem mu řekl, že pití zaplatím. Dostal rozum a konečně batoh pustil.
Potom
# # se otočil k zděšeně přihlížející servírce a vypískl -,,Přineste mu ten
účet
# # a vyhoďte si ty lidi, ať mi tady nedělají ostudu…“ ,,Pane vedoucí,
jste
# # něco jako vedoucí že ano.“
# # Pán ,,solidní podnik“ se ke mně otočil ze dveří, odkud
# # dirigoval servírku k větší snaze, spočítat náš účet na dvě piva a jeden
# # džus. ,,Pane vedoucí, jsem bloggerem na portále iDnes. Dokonce VIP
# # bloggerem a ujišťuju vás, že ten portál a já na něm, máme docela slušnou
# # čtenost. A víte co udělám? Já tam o vás a o vašem ,,solidním podniku“
# # napíšu. Jestli tady někdo dělá ostudu, tak jste to vy a váš podnik,
který si
# # hraje na ,zámeckou konírnu“.“
# # ,,Cha chá, vy jste tak nějaký pisálek! Vy jste rád, když se
# # podepíšete vy hladová maškaro! Hlady vám lítají sliny až ke mně, ale u
MĚ
# # se teda nenajíte! U mě NE!“ Řekl pan Zeman, zřejmě tedy vedoucí
restaurace
# # Zámecká konírna v Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí a raději rychle zmizel
kdesi
# # v hlubinách restaurace.
# # Ten den jsme obědo – večeřeli (vzhledem k pokročilému odpolednímu času)
tak,
# # že jsme si u řezníka koupili párky a housky.
# # Už jsme totiž neměli chuť a náladu jít se někam doprošovat za
# # své peníze toho, aby se k nám choval někdo tak, jak se v civilizované
# # společnosti střední Evropy sluší. Aby nás obsloužil a pohostil.
# # To je mé varováni všem, co by dostali chuť zajít do Zámecké konírny v
# # Zámecké ulici č.2 ve Vrchlabí. Vstup jen na vlastní nebezpečí a pokud
# # nechcete ztrácet čas a nervy, tak se tomuto podniku zdaleka vyhněte.
Slíbil
# # jsem, že o této události napíšu a svůj slib plním pane
# # ,,vedoucí“…
# #
# #
#

__________ Informace od ESET NOD32 Antivirus, verze databaze 4480 (20091005) __________

Tuto zpravu proveril ESET NOD32 Antivirus.

http://www.eset.cz