Příjemný interiér, ale vypruzlá obsluha. Co mě však odradilo od další návštěvy, to je couvert 25 Kč za dochucovadla k objednanému řeckému salátu. To má být snad zdarma ne? Ještě, že nám tento couvert počítali 1x a ne 2x, když jsme restauraci Viktoria navštívili ve dvou.
Navíc bych se hádal, že stavebně oddělené prostory pro nekuřáky a kuřáky, je to co, co mají ve Viktorii v reálu. Velké otvory, okna, ve zdi, takže dým z kuřáckých prostor jde do nekuřáckých.
Tak tento podnik mě velmi příjemně překvapil, když jsem musel někde strávit obědovou hodinku kvůli obědové pauze na nedalekém Finančním úřadě. Čím to?
Vstoupil jsem, usedl a servírka mně hned ke stolu donesla polévku a až pak se ptala, co chci k jídlu a pití. Jak jsem později zjistil, polévka je součástí každého jídla z polední nabídky. Tak proč s tím otálet, šup a máte ji na stole.
Má peněžní měřítka jsou již nastavena na pražské poměry a tak mě obědové menu za 75 Kč velmi příjemně překvapilo. Jídla nebyly žádné klenoty, klasické hotovky, co neurazí, ale člověk se nasytí.
Interiér restaurace ničím nezaujme, je jako mnoho dalších, část prostoru je vyhrazena pro kuřáky a část pro nekuřáky. Z nekuřácké jsem po kouři nepáchl, takže ok.
Potrefená Husa, která ničím nevybočuje z této franchízové řady restaurací. Takže pokud jste někdy byli v Potrefené Huse, totéž najdete i v Olomouci. Zkrátka takový standarizovaný gastro koncept. Více k tomu není co říci, snad jen, že to co je v Praze normální cena, je na Olomouc kapánek drahé
Podnik s velmi příjemným interiérem v centru Olomouce. Více než k jídlu se však hodí na posezení s přáteli u pivka či vína (z boku Jazz Tibet Clubu je provozována vinotéka, takže výběr vín je velký). Pokud vyrazíte na obědové menu, splní vaše očekávání. Dal jsem si však jídlo i ve večerních hodinách a na můj vkus příprava trvala docela dlouho, kolem 25 minut a těstoviny nebyly i tak zcela dovařené.
Ceny, jelikož jsem již „zkažen“ Prahou, jsou více než lidové. Za co bych v Praze dal kolem 140 Kč, tady stálo 98 Mezi klady Jazz Tibet Clubu patří, že si tam lze čas od času zajít i na příjemné živé hudební vystoupení a celý prostor je nekuřácký.
Restaurace, která si hraje díky své poloze uvnitř olomoucké radnice na něco více, než ve skutečnosti je. Objednány těstoviny s kuřecím masem, hráškem, houbami na kari. Výsledek chutnal jako kdybych si udělal těstovinovou směs s touto omáčkou z prášku od Vitany. Možná jsem detailista, ale nevím zda je tato restaurace na tom tak špatně, že musí podávat jídlo hostům na zubatém (tj. odlomený kus porcelánu) talíři.
Příjemný interiér, ale vypruzlá obsluha. Co mě však odradilo od další návštěvy, to je couvert 25 Kč za dochucovadla k objednanému řeckému salátu. To má být snad zdarma ne? Ještě, že nám tento couvert počítali 1x a ne 2x, když jsme restauraci Viktoria navštívili ve dvou.
Navíc bych se hádal, že stavebně oddělené prostory pro nekuřáky a kuřáky, je to co, co mají ve Viktorii v reálu. Velké otvory, okna, ve zdi, takže dým z kuřáckých prostor jde do nekuřáckých.
Tak tento podnik mě velmi příjemně překvapil, když jsem musel někde strávit obědovou hodinku kvůli obědové pauze na nedalekém Finančním úřadě. Čím to?
Vstoupil jsem, usedl a servírka mně hned ke stolu donesla polévku a až pak se ptala, co chci k jídlu a pití. Jak jsem později zjistil, polévka je součástí každého jídla z polední nabídky. Tak proč s tím otálet, šup a máte ji na stole.
Má peněžní měřítka jsou již nastavena na pražské poměry a tak mě obědové menu za 75 Kč velmi příjemně překvapilo. Jídla nebyly žádné klenoty, klasické hotovky, co neurazí, ale člověk se nasytí.
Interiér restaurace ničím nezaujme, je jako mnoho dalších, část prostoru je vyhrazena pro kuřáky a část pro nekuřáky. Z nekuřácké jsem po kouři nepáchl, takže ok.
Potrefená Husa, která ničím nevybočuje z této franchízové řady restaurací. Takže pokud jste někdy byli v Potrefené Huse, totéž najdete i v Olomouci. Zkrátka takový standarizovaný gastro koncept. Více k tomu není co říci, snad jen, že to co je v Praze normální cena, je na Olomouc kapánek drahé
Podnik s velmi příjemným interiérem v centru Olomouce. Více než k jídlu se však hodí na posezení s přáteli u pivka či vína (z boku Jazz Tibet Clubu je provozována vinotéka, takže výběr vín je velký). Pokud vyrazíte na obědové menu, splní vaše očekávání. Dal jsem si však jídlo i ve večerních hodinách a na můj vkus příprava trvala docela dlouho, kolem 25 minut a těstoviny nebyly i tak zcela dovařené.
Ceny, jelikož jsem již „zkažen“ Prahou, jsou více než lidové. Za co bych v Praze dal kolem 140 Kč, tady stálo 98
Mezi klady Jazz Tibet Clubu patří, že si tam lze čas od času zajít i na příjemné živé hudební vystoupení a celý prostor je nekuřácký.
Restaurace, která si hraje díky své poloze uvnitř olomoucké radnice na něco více, než ve skutečnosti je. Objednány těstoviny s kuřecím masem, hráškem, houbami na kari. Výsledek chutnal jako kdybych si udělal těstovinovou směs s touto omáčkou z prášku od Vitany. Možná jsem detailista, ale nevím zda je tato restaurace na tom tak špatně, že musí podávat jídlo hostům na zubatém (tj. odlomený kus porcelánu) talíři.